Srpen 2009

Slovíčka - 2. lekce ...

31. srpna 2009 v 13:47 | Jarodd |  Slovíčka
Tak tu mám další minivárku nových slovíček.

Evulka:

"Míjo" - Míno (tak říkáme Emičce)
"babán" - banán
"gabó" - klobouk
"bíbí není" - dudlík není

Emička:

"totoje" ... "to jsou penízky, za ty si můžeš koupit papání, mňam" ... "Tatí, to není ňamňam"
"hafí má kobó" - pejsek má klobouk
"mamí má kafé" - (nepotřebuje komentář)
"bobí kafé" - dobré kafíčko


Evička toho sice namluví míň než Emička, ale zato je manuelně šikovnější. Několik nových dovedností:

Emí začala nosit věci do odpadkového koše. Bojím se, co tam najdu vyhozeného.

Evík si sama rozepíná botičky na suchý zip a sundává si je. Momentálně s maminkou pilují sundávání kalhot. Ještě to nejde úplně ideálně přes sedínku.
V pátek začala vodit ségru po bytě za ruku. Mě si odvedla v sobotu za prst z postele, abych jí podal dudlíka.

Je toho mnohem víc, musím si to začít psát.




Vyškrábnuto z WEBu - Káva

28. srpna 2009 v 13:31 | Jarodd |  Tatínkův koutek
Když jsem v týdnu trochu brouzdal po netu, našel jsem moc pěkné fotografie. Část z nich se tématicky týkala kávy. Nedalo mi to a musel jsem si je postahovat. Při pohledu na ně jsem si totiž vzpomněl na ten příjemný pocit, když si udělám čas na kafíčko a mohu si tento nápoj náležitě vychutnat.

Poslední dobou holduju spíš rozpustné kávě, půl na půl s mlékem. Sem tam si ale dám českého turka (Barbarian coffee) z čerstvě namleté kvalitní kávy. Ta vůně ...

Tak jsem se rozhodl, že se s vámi o zmíněné fotečky podělím ...











... tak jaké pocity ve vás vyvolávají?

Blbá nálada

25. srpna 2009 v 9:35 | Jarodd |  Staré články - neroztříděno
Minulý týden se mi v práci stal takovej hnusnej … nepěkná věc.

Nebudu tu rozebírat o co šlo, jen musím smutně konstatovat, že je "pachatel neznámý".
Pořád se ale nemůžu zbavit pocitu, že se mi někdo nepotrestán vysmívá. Když jedu do práce tak cítím trpkost vůči tomu prostředí a uvnitř se snažím potlačit tu ohromnou zlost, co ve mně dříme. Některé lidi bych mohl podezřívat, ale na nikoho nemůžu ukázat prstem.

Bohužel tahle "blbá" nálada se promítá i do mého pracovního tempa, ale hlavně do osobního života. Což mi samozřejmě strašně vadí. Snažím se najít něco pozitivního, co by mi zvedlo náladu (asi si koupím DeNisu 1) ). Ale nedaří se. Ta trpkost přetrvává. Z tohoto důvodu nepřibývají ani žádné pozitivní zprávičky na blogu. Asi to bude chtít dvě pěkně orosený, nebo vypadnout do přírody, abych přišel na jiný myšlenky.

Ještě že mám ty své tři Myšičky ;0))



Pozn. č.1: Jméno uvedeného výrobku bylo záměrně změněno - i přes urgence neuhradila nejmenovaná potravinářská firma reklamu svého produktu ;0))

Slovíčka - 1. lekce …

20. srpna 2009 v 16:05 | Jarodd |  Slovíčka
… aneb máme doma Bí.

Můj kamarád nám jednu dobu posílal e-mailem různé šplechty své dcerky Aničky, jako například:

- Jé, tatí koukej - nepotopíl (netopýr).

- V zoo:
Maminka: Aničko, chceš se vyčůrat?
Anička rozhořčeně: A vidíš tady snad někde nočník?!

I já teď mohu dokumentovat první pokusy našich Bérušek o, pro nás srozumitelnou řeč. Takže tady jsou naše nejvýraznější prvotiny:

- Ač tomu nejsem přítomen, mám to z první ruky od manželky. Když jsem v práci, pobíhá Emí po bytě s dětským telefonem a říká: "Tatí domů".

- Evulka je teď po nemoci daleko bojácnější a často používá slovíčko "bojí". Bohužel jak pro výraz bojí, tak i bolí. Takže je občas problém rozeznat co se děje.


- Když jsem šel nedávno s odpadky, podařilo se Emičce složit tří slovnou větu: "Tatí není doma".

- Včera večer nechtěla Evička usnout a ležíc v posteli s dudlíkem v puse, říká "Memí pí". Což samozřejmě znamenalo, že ségra spinká.

- Emí také hodně často používá: "Eví de sí?".

- Obě holčičky používají slovo "" pro broučky a berušky, které vídáme na procházkách. Evulka je občas "nedopatřením" radostí rozmáčkne, takže jí musíme hlídat.

- Předevčírem (jak moje drahá polovička ráda zdůrazňuje předvčírem - hledal jsem to ve slovníku, je to to samé ;0)) jsem se díval s Evulkou na MS v atletice, ona ležíc mi v klíně fandila stejně jako já Barborce. Emička si mezitím hrála s napůl vyfouknutým masážním míčkem (o průměru asi 30cm). Mamince se samozřejmě nelíbilo, že se ho holkám podařilo něčím propíchnout a tak ho z legrace dala Emičce pod tričko na záda. Jelikož tak vypadala, Maminka povídá: "Emička je Beruška" a Mína na to hned "Emí Bí".
Takže už dva dny máme doma Bí.

Všechno to jsou začátky, slov která umí je samozřejmě více. Už se moc těším na jejich šplechty.

PS: Jelikož bydlíme u konečné trolejbusu, holky velice dobře vědí, že když zastaví, tak odfoukne vzduch. Proto taky když ho vidí automaticky dělají : "pfff". Pro ně to je prostě zatím nevyslovitelné vozidlo, co dělá pfff.

Mikrosvět dvojčat

20. srpna 2009 v 11:31 | Jarodd |  Různé
Předevčírem mi jedna maličkost připomněla to, jak intenzivní vztah mají mezi sebou dvojčata. Když v tom žijete připadá vám to jako normální součást života, ale pohled ostatních je odlišný.
Jestliže zapátráte na CML, tak se o tom určitě něco dočtete, viz níže uvedený odkaz. Já to však mám z vlastní zkušenosti.

Byly jsme na procházce a zároveň nakoupit něco k večeři, … ňam, ňam … jak říkají naše Bérušky. Potkaly jsme dvojčata, chlapečky (jak jsme se poté dozvěděl, bylo jim 26 měsíců).
Čekali na maminku před obchodem v kočárku. Né že by neuměli chodit, ale z vlastních zkušeností víme, že nakupovat bez kočárku se skoro nedá (až na velké nákupy s autem), i když naše holky ho využívají jen minimálně. Zkuste je někde honit s nákupem v ruce. A když je pak rozbolí nožičky …
Ti chlapečci se už evidentně nudili a jeden se celkem logicky dožadoval maminky. Důležité je podotknout, že vzrůstem vypadali už na více jak 3 roky (naše Bérušky skoro na 3 roky). To jsem si také nejprve myslel. Proto mě zarazilo, že neumějí moc mluvit.
Kdybychom neměly doma dvojčata, řeknu si: "jsou nějaký divný". Ono je to ale všechno úplně jinak.

Jestliže máte jen jedno dítě, nebo druhé starší, tak komunikuje převážně s vámi a zná (né umí) především normální řeč.
Dvojčata naopak spolu tráví 24h denně a jejich vztah se zintenzivňuje. Ony nemají potřebu se učit nová slovíčka, protože mezi sebou si rozumějí a vy se nějak přizpůsobíte. Neříkám, že nezkoušejí normální slova, ale v poměru k tomu, kolik toho namluví tou svojí "klingonštinou" (jak tomu s manželkou říkáme), je to zanedbatelné.
Musím se přiznat, že absolutně nechápu, jak si mohou rozumět. Ale je to tak. Jejich řeč se ani nedá napodobit. Je to proud slov nedávajících naprosto žádný význam (pospojení jednotlivých písmen také nechápu). Ony si ale rozumějí dokonale. Je moc zajímavé sledovat, jak se na něčem domlouvají … ale na čem …

Za začátku jsme si myslely, že Emička bude dominantnější a samostatnější. Zatím je ale hodně závislá na Evičce, přičemž Evulka byla v tomto ohledu celkem salámistka. Celkem často se Emi v noci probudí a ptá se: "Eví de sí?". Dřív to nebylo tak patrné, ale poslední dobou nedá jedna bez druhé ani ránu.

Moc hezky je fenomén dvojčat popsán v článku "A co když jsou to dvojčata?"

Heuréka, hýbu se

19. srpna 2009 v 9:54 | Jarodd |  Staré články - neroztříděno
Když jsem se dnes probudil do krásného slunečného rána, byl jsem velice rád, že je všechno tak jak má být. Moje drahá polovička a naše holčičky ještě pochrupovaly a JÁ SE MOHL HÝBAT! Včera jsem si totiž nedopatřením namohl záda, tak snad to nebude ischias. Bolest sice přetrvává, ale díky večerní masáži od mé Myšky je to mnohem lepší ... děkuji Ti za to ...

Rada pro dnešní den: Když Vás bolí záda, nezvedejte kočárek s dvojčaty (cca. 38kg ;0))

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“

17. srpna 2009 v 15:55 | Jarodd |  Staré články - neroztříděno
Snad každý už si v průběhu vpravdě Vančurovského rozmarného letního období vzpomněl na tuto známou větu.
I když počasí letošního léta nepovažuji za naprosto ideální, tak se musím přiznat, že mně vyhovuje.

Největší radost mám z bující a zelení překypující přírody.
Před rokem byla všude vyprahlá tráva a příroda se už připravovala na podzim. A letos, stačí se podívat z okna. Příroda moudrá květena hraje všemi odstíny zelené. Minulý týden na procházce jsem s údivem zjistil, že keře, které minulé léto přežily jen tak tak, stále "tlačí" nové lístky.
Ty málem nepřežily útok našich Bérušek ;0)

Díky vydatným srážkám je i daleko míň prachu, když se příroda stíhá "sprchovat". Určitě si sezónu pochvalují provozovatelé kempů kolem vodáckých řek. Při letošní návštěvě Českého Krumlova jsem si u vody občas připadal jak na Václaváku.

Ač mým nejoblíbenějším ročním obdobím je z výše uvedených důvodů jaro, tak letošní léto ho (alespoň podle mne) překonalo. Jen doufám, že závěr léta bude slunečný. Těším se na letošní ročník vína.





Tátovy Bérušky

13. srpna 2009 v 12:00 | Jarodd |  Různé
Budou to brzo dva roky, co se stala ta nejúžasnější událost, která mě mohla potkat.
Narodila se nám dvojčátka Emička a Evulka.

Od té doby si užíváme radosti a prožíváme starosti a i když je to samozřejmě velice náročné, především pro maminku, tak zažíváme fantastické a neopakovatelné chvilky. Kdo má dvojčátka tak ví o čem píšu.

Jsou to prostě tatínkovy Bérušky ;0))

Emička - co to tam ten tatínek má?

Evulka - mračila se jen proto, aby nám udělala radost

Příjemné zjištění

13. srpna 2009 v 9:02 | Jarodd |  Staré články - neroztříděno
Již třetím rokem dojíždím do práce vlakem. Vždy slabou půlhodinku, takže sotva se stačím uvelebit, tak už jsem na místě. To pokaždé s povděkem přivítám, protože brzdy soupravy mě časem určitě připraví o sluch.

Při včerejší cestě domů jsem byl nucen po delší době použít WC ve vlaku. Ti kteří znají vozy jezdící na vlacích Os 68xx vědí, že stav odpovídá jejich stáří a jistě pochopí, že se mi tam moc nechtělo.

Jaké ale bylo příjemné zjištění když WC vonělo, tekla voda a dokonce byly doplněny jednorázové papírové ručníky. Sice chyběl toaletní papír, ale ten jsem naštěstí nepotřeboval a co si budeme namlouvat, lidi dneska ukradnou všechno.

Pln radosti se mi chtělo zvolat … JEN TAK DÁL DOPRAVČE ŽELEZNIČNÍ … MONOPOLNÍ



Pozn.: Zmíněnému vozu bylo 35 let, i když jsem si dnes zjistil, že byl rekonstruován. Otázkou zůstává kdy?





Proč?

12. srpna 2009 v 12:09 | Jarodd |  Úvodem
Proč jsem tento blog založil?

Ne, opravdu jsem se nenechal strhnou módní vlnou, kdy je "vlastnictví" blogu IN. Tedy alespoň se tak domnívám, možná už je to OUT. Nemám ani založený účet na Facebooku a podobných serverech. Komunikaci přes ICQ nebo chaty jsem ukončil již dávno a na Vánoce se snažím rozesílat přáníčka Českou poštou. Prostě se snažím odolávat módním vlnám, díky kterým na sebe na CML prozradí lecjaký teenager kde co.

K založení tohoto blogu mě inspiroval můj kamarád, ne-obyčejný to člověk. Zároveň se pokouším o reinkarnaci mého předchozího blogu, který jsem zprovoznil před více jak rokem, ale který neměl díky nedostatku času dlouhého trvání.

Proč tedy? Vadí mi nekonečný příval negativních zpráv, které se dobře "prodávají". Chci mít kousek místa na webu, kam snad občas někdo zavítá právě proto, že se zde dozví něco pozitivního. Velmi výjimečně i naopak. Proto také "Veskrze pozitivní …".



Pozn.: CML - Centrální Mozek Lidstva - World Wide Web - ve volném překladu "celosvětová pavučina"





Co to ...

11. srpna 2009 v 8:00 | Jarodd |  Úvodem
... nový blog zrodil se dnes. Nikým nepovšimnut, sám a přeci jeden z mnoha miliónů.